21.12.

7:45   - telefon z práce, při kterém jsem zjistila že jdu do práce na Štěpána.. jediný den, kdy jsem chtěla volno!
8:15   - vstávání, snídaně
8:30   - taťka donesl stromeček, větvičky  a jmelí
9:00   - seve dal dohromady stojan na stromek a já jsem se vrhla na větvičky a jmelí. všude po bytě máme květináče s jehličím a voní to tu lesem :-P

9:45   - ZDOBENÍ STROMEČKU

Tyhle ozdoby jsem brala pro mě a pro Seva... víte co, já zdobení stromečku miluju... kdyby se aspoň on tvářil, že ho to baví taky... :/

10:30 - nákup. Na náměstí bylo snad celé město. Lidi se tlačí u stánku, lidi se tlačí v trafice, lidi se tlačí u kapra, ale lidi se netlačí v zelenině. To ty hovada masožroutský nemůžou udělat vyjímku a dát si místo nějakého zvířátka kus zeleniny?! K řezníkovi mi nikdy nedělalo problém jít, ale po návštěvě kádí s kaprama jsem z toho byla dost v rozpacích. Kapr na kaprovi. Všichni koukali a otvírali ty svoje pusy. A najednou už to nebyl Kapr, symbol Vánoc, ale kapr, zvířátko, co už od narození je určeno k jídlu. Obrečela jsem to. V hlavě se mi jen motaly myšlenky o tom, že bych chtěla přestat jíst zvířátka. Jenže to je ten problém. Já ráda jím. A maso bohužel taky... 

naposledy jsem něco takového dělala!

11:00 - velký úklid na konci světa! kromě oken, jsme uklidili snad uplně všechno. od obyčejného mytí nádobí a věšení prádla přes úklid koupelny a kočičího záchodku až po mytí lednice a úklidu špajzky.
všechno to trvalo tak do 15:00 hodin.fuj to mi dalo.
dále si časy nepamatuju, ale následovalo vaření oběda.... teda trochu pozdního a po hodině konečně porcování kapra. Toho kapříka jsem dělala až do teď! Mezitím, co jsem obvolala snad celou rodinu (jak se ten kapr porcuje) jsem boj s úspěchem vyhrála! Nejvtipnější byla část, kdy jsem si na tričko připla webkameru a se sluchátkama na uších jsem volala přes skype segře ať mi řekne jak na to.  :-D

heh :-D na varné desce

Je něco po půl osmé večer a nevím jestli večeřet, nebo se na to vysrat. Čeká mě ještě cvičení a nevím jestli to zvládnu.
Musím. Sice mě bolí uplně všechno (nejen ze včerejšího cvičení ale z toho, jak jsem celý den na nohou... nejsem hold zvyklá), ale tohle ještě dát musím. Pak si vlezu do horké sprchy, dopiju si tady to víno a sednu si... Dneska to byl opravdu masakr

asistent

kdyby to tak aspoň zůstalo :-D

Malý Princ

„Sbohem,“ řekl květině.
Květina však neodpověděla.
„Sbohem,“ opakoval.
Květina zakašlala. Ale ne proto, že byla nachlazená.
„Byla jsem hloupá,“ řekla mu konečně. „Odpusť mi to. Snaž se být šťasten.“
Byl překvapen, že mu nic nevyčítá. Stál tu ve velkých rozpacích, s poklopem v ruce. Nechápal tu klidnou mírnost.
„No ano, mám tě ráda,“ řekla květina. „Tys o tom vůbec nevěděl. A byla to má chyba. To nevadí. Ale tys byl zrovna tak hloupý jako já. Hleď, abys byl šťasten... Nech ten poklop, já už ho nechci.“
.
.
.
.
.
"Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě.“

nejkrásnější kniha na světě, tuhle knihu jsem četla teprve nedávno a nemám ani slova..

je tak pravdivá

doporučuji taky si ji poslechnout v namluvené verzi... hlas Viktora Preisse je neskutečný

Jak jsem pečovala o muže

Chci se s vámi podělit o jeden neskutečný víkend, který mě jen utvrdil v tom že děti ještě nechci. Rozhodně.
V pátek večer to začalo velmi zvláštně a to rozhodnutím že si dáme prda. Ano, muž sehnal trávu a jelikož jsme spolu nikdy trávu nekouřili, rozhodli jsme se ke 4 společným létům života přidat nový zážitek, ať máme na stará kolena na co vzpomínat.
Mě tradičně naskočil debilni výraz blaženosti s úsměvem od ucha k uchu, ale Seveho to uspávalo. Po asi třech hodinách jsme šli spát,jenže tím to teprve začalo. Sever v posteli dostal zimnici a snažil se zabalit snad úplně do všeho. Nejdříve jsem se smála, ale pak mě napadlo zkusit rukou jestli nemá teplotu. Naprosto hořel. Teplotu měl určitě, nedokážu říct kolik,neměla jsem teploměr, ale podle mě mohl mít i těch 40. V noci jsem byla více vzhůru než jsem spala a kontrolovala jej. Pořád mluvil že spaní, hekal a kňučel. Hrůza. Ráno mu začalo být hůř. Bolely ho všechny svaly,celé tělo i hlava. nechtěl do nemocnice, pořád opakoval že je to z trávy... vymluvit mu to mi celkem trvalo. Je jasné že má chřipku .. ale jakou! Teplota nešla dolů a zimnice byla hrozná. Takže přišel čas na zábal a konečná úleva. Odpoledne přišla mamka. Donesla teploměr a Sevovi se i udělalo lépe. Bohužel první moje nadšení rychle opadlo. Prošlo zvracení a horečka šla zase nahoru. Brzo jsme šli spát. Naštěstí jsme spali celou noc. Ráno mi bylo taky zle,ale to muselo jít odpoledne stranou. Seve má od té doby jen průjmy a křeče v břichu. Léky nepomáhají a já bych s ním jela nejradši do nemocnice. Volala jsem i Mamce a ta to vidí taky na nemocnici. Problémy ale dělá pacient. Ten tam nechce za žádnou cenu. Sedí na kraji postele a drží se za břicho. Poradila jsem mu ať si na to břicho dá polštář, mě to při bolení břicha pomáhá. Ulevilo se mu, dokonce si i lehl a usnul. Teď spí a já doufám že mu zítra bude líp.
Ráno jdeme k doktorce. Teda jdeme, problém je ten, jestli tam Seve dojde a taky jestli mně to s tou nohou v sádře půjde.
Takže všem nemocným držím palce, protože to co vidím u Seva je teda zážitek. Nikdy jsem neviděla,že by někomu bylo tak zle.

Star Wars obsession

Star Wars Xmas wishlist